1. Světová válka

Rok 1914

Aby Rakousko dokázalo Srbsku svoji moc na Balkáně uspořádalo v anektované Bosně a Hercegovině velké vojenské cvičení. Ještě více podráždila Srby návštěva rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este v Sarajevu. K návštěvě přijel následník se svoji chotí českého původu Žofií rozenou Chotkovou 28. června 1918. Následkům atentátu, který na ně spáchali, láskou k vlasti zanícení srbští studenti oba členové panovnické rodiny podlehli. Tento čin studenta Principa se stal pro Rakousko a Německo dlouho hledanou záminkou pro uskutečnění války se Srby.

Rakousko využilo tohoto atentátu, jako záminku pro stanovení nesplnitelného ultimáta Srbsku a 26 . července mobilizovalo polovinu svoji armády.

Občané Dřínova byli v té době plně zaměstnáni sklizní poměrně bohaté úrody. Pokud přišla řeč na možnou válku, věřili většinou v rychlé vítězství aktivního vojska. V sobotu 1 . srpna 1914 přihnal se automobil, v němž úředník c. k. hejtmanství rozvážel hrůzu budící žluté plakáty o všeobecné mobilizaci první zálohy do 38 let. Na návsi se tvořily hloučky občanů. Ženy a děti hlasitě vzlykaly, že již zítra je opustí jejich muži, bratři a synové, aby se snad nikdy více nespatřili. V neděli 2. srpna se shromáždilo 38 mužů, vojínů v místní kapli. Osm povozů odváželo za všeobecného pláče odvedené do Kroměříže, kde vznikl neobyčejný ruch.

V prvním týdnu války se prováděly odvody koní a prováděl se soupis dobytka. Válka neskončila během tří měsíců, jak se původně předpokládalo. Rakousko bylo vázáno smlouvami s Německem a Italií k vzájemné pomoci. Němci stáli od počátku po boku Rakouska, zatím co Italie vyčkávala, až vyprší smlouva, aby sama mohla napadnout Rakousko. Srbsku přišlo na pomoc Rusko, Anglie, Francie a brzy se celá Evropa zmítala válečným požárem.

První rok války bylo díky úrodnému roku 1914 u nás všeho ještě dostatek. Masa o obilí se vykupovalo za slušné ceny. Vojenské obklíčení Rakouska se ale začalo brzy projevovat. Z počátku se dostavil nedostatek zboží z dovozu. Chyběla především vlna, bavlna, mýdlo, kaučuk, koření, káva, čaj a kůže.

Rok 1915

Vláda se zajímala o obilní sklizeň a zřizovala obilní ústavy. V prvním čtvrtletí byl v Dřínově proveden soupis mouky a obilí. V dubnu se rekvírovaly zapsané zásoby a nastalo utrpení venkovského lidu. Rolníkům byly předepisovány dodávky všeho druhu obilí, které za státem stanovené ceny, museli dodávat. Množství dodávek, neboli kontigent nejen obilí ale i mléka, másla, vajec a dobytku byl stále zvyšován. Když obce předepsané množství neodevzdala, přišla vojenská prohlídka a prováděla prohlídky komor, sýpek, půd a stodol. Nalezené zásoby byly zabaveny a majitel byl ještě pokutován. Lidé proto vymýšleli rozmanité úkryty. Ukrývalo se v hromadách slámy, sena, dřeva a otýpek. Ukrývalo se ve sněhu, ba i v hnoji a zazděných přístěncích. Nejlépe se ze všeho měly myši. Roznášely obilí a mouku po celém stavení. Výsledky rekvizicí byly malé, protože hladoví vojáci se z počátku nechali uplatit. Na rekvizicích se vojáci vykrmili a odcházeli s baťohy na zádech plnými slaniny, uzeným masem, klobásami a slivovicí.

Stát zabavil veškeré druhy obilí a rolníkům bylo ponecháno minimální předepsané množství. Za zabavené obilí stát zaplatil za 1q pšenice 35 - 38 K , žita 28 - 31 K a ječmene nebo ovsa 26 - 32 K. Dle nařízení úřadů měla být taková i cena obilí v obchodě. Cena však rychle stoupala a za 1 q pšenice prodávané pokoutně se platilo 1.000 - 1.500 K. Předpisy dodávek se zvýšily a byly vymáhány přísnějšími rekvizicemi.

Dovršením všeho bylo krajně nepříznivé počasí, které způsobilo neúrodu. Soupisy osetých ploch byly tak dokonalé, že podvod v odvodu byl téměř nemožný. Sloužily až do roku 1921, kdy bylo uvolněno hospodářství.

V roce 1915 se konalo v Kroměříži slavnostní zarážení hřebů do štítů. Za obec musel složit starosta obce 25 K na podporu války. V listopadu zemřel císař František Josef ve stáří 86 let. Všichni museli truchlit a hned se zase radovat z nastoupení nového císaře Karla. Na památku tohoto nastolení byla v Dřínově 17. dubna 1917 vysázena alej třešní. Směřovala za vesnicí k "Větřáku", který vyhořel v roce 1914. Císař Karel se svými spojenci Němci, Turky a Bulhary nabídl "Dohodě" mír, který však nebyl přijat a bojovalo se dál.

Na podzim chodil řídící učitel po odpoledním vyučování s žáky do Vičického lesa na ostružinové listí. Řádně usušené listí bylo odesíláno v pytlích do Čech a sloužilo na přípravu čaje pro vojáky. V ručních pracích pletly žákyně II . tříd vlněné kukly, nátepníčky a živůtky pro vojsko. Žáci chodili dům od domu a sbírali příspěvky na zakoupení vlny.

Rok 1916

V lednu 1916 byly nařízeny další odvody, až se pod vojenskou míru se dostali a byli odvedeni muži do padesáti let. Odchodem mužů do války vznikl nedostatek pracovních sil. Nebylo zvláštností vidět orající ženu nebo děvče s koňským nebo kravským potahem. Matce, která nemohla veškerou práci zastat vypomáhaly i děti.

Následovalo zdražování potravin a ceny stoupaly překotně až do konce války. Rodiny, které měly otce nebo syna ve válce dostávaly tak nízkou měsíční podporu, že četné rodiny chodily polonahé a mrzly v zimě bez světla ve svých chalupách. Obcím byly předepisovány dodávky obilí, které se postupně zvyšovaly. Častými odvody koní a rekvizicemi dobytka vznikl nedostatek potahů. Žňová komise složená ze starosty, faráře, učitele a dvou radních se snažila organizovat včasné sklizení úrody.

Rakouské úřady nemohly dlouho utajit činnost zahraničního odboje a jeho představitelku Národní radu Československou. Byla založena v únoru 1916 v Paříži. Její představitel prof. Masaryk byl přijat francouzským premiérem A. Briandem a vyložil mu program našeho odboje. Postupně byla Národní rada uznána Francií, Anglií, USA a Japonskem jako oficiální představitelka budoucího Československého státu. Tak vyráběla rakouská propagace články hanobící prof. Masaryka a nařizovala jejich uveřejnění. I když tajná policie pásla po každém slovu proti Rakousku, vytvářely se ve městech kroužky stejně smýšlejících občanů, diskutujících o situacích na bojištích a zpupném chování Němců. Scházeli se většinou v kroměřížské Sokolovně. Z tohoto "doupěte spiklenců" se zejména pomocí starších učitelů, kteří nebyli odvedeni, dostávaly zprávy k pokrokovým venkovanům.

Zejména ve městech začala opravdová bída a hlad. Děti trpěly podvýživou. Nejprve byl na lístky cukr a postupně maso, chléb, mouka a další. Chtěl-li občan koupit cukr potřeboval lístek zvaný cukřenku orazítkovanou obecním razítkem. Na chleba potřeboval chlebenku atd. Každá rodina dostala podle počtu členů rodiny - enky pro těžce a lehce pracující. Podle lístků dovezl obchodník se starostou Janem Nesvadbíkem různé zboží. To bylo v krátké době rozebráno. Jinak býval obchod skoro bez zboží. Pak nezbývalo se dojít až do města, postát několik hodin v dlouhých řadách za sebou, zvaných "fronty". Někdy se nedostalo ani na lístky vůbec nic.

Věci, kterých byl nedostatek, si lidé vyráběli jak se dalo. Mýdlo se vařilo z loje, louhového kamene a kalafůny. Piva bylo málo a nestálo za nic. Lidé se ho naučili vařit z chmele, cukru, z praženého i nepraženého ječmene. Místo sladu se používal pýř a někdy i kopřivy. Chmel se dostal koupit v lékárnách jako prostředek pro zlepšení růstu vlasů. Pivo nebylo dobré, ale pilo se, protože bylo sladké. Při otevření pěnilo a stříkalo až ke stropu. Měsíční příděl kuřiva na tabačenky pro muže stačil sotva na jeden den. Pěstoval se tabák "domovina " a tabák se nahrazoval různým sušeným listím a bylinami. Také pro milovníky lihových nápojů nastal čas strádání. Nedostatek lihovin se projevil ve zvýšených cenách, pokud nebyl líh zabaven pro průmyslové závody. Večery bývaly tmavé a smutné.

Nebylo látek ani nití. Staré přadleny znovu začaly pracovat na kolovratech a byli vyhledáváni tkalci. Začaly se sbírat obnošené oděvy, z kterých se znovu zhotovovaly uniformy pro vojsko. Sbíral se i novinový papír, kterým se podšívaly vojenské přikrývky a pláště. Vykupovalo se všechno, co bylo zhotovené z barevných kovů. Z počátku se rekvírovaly zvony. Měděné kotle a mosazné hmoždíře se vyměňovaly za železné. Hmoždíře měly nápis darováno vlasti. Později se sbíraly i mosazné kliky a všechno bylo odváženo do arzenálů ve Vídni. Sbíraly se žaludy a mladé listí ze stromů. V létě trhali žáci se svou učitelkou Havlíkovou lipový květ ve Vlčích Dolech. Tamní rolnice paní Anežka Štěpánková se na ně vyřítila a počala jim nadávat a vyhánět je. Učitelka ji vysvětlila, že to děti trhají pro naše vojáky, ale nepomohlo to. Teprve po domluvě strážmistra četnictva, který šel náhodou okolo, se schovala. Na druhý den šli žáci s učitelkou opět trhat lipový květ, ale tentokráte poštvala paní Štěpánková na ně svého syna a ten je šlehal bičem, až mnohým tekla krev. Paní Štěpánková nakonec zaplatila pokutu 1O K, ale správa škola žáky vícekrát na lipový květ neposlala.

Organizovaly se sbírky na červený kříž a na invalidy. Jednotlivci a obce byly nuceny upisovat válečné půjčky. Na počátku byly půjčky dobrovolné, ale brzy se staly povinnými, ba nucenými. Od jednotlivých občanů obec Dřínov s 500 obyvateli upsala 39.000 K a jednotliví občané 200.000 K. Upisování se provádělo hotovými penězi nebo splátkami. Mnohými byly tyto půjčky vítány pro výšku úroku 5%, což bylo v těchto dobách mimořádné. Byly však znehodnoceny až po převedení na půjčku československou. Mimo válečné půjčky se hospodářské podmínky dále zhoršily. Nebylo uhlí a místo petroleje se používal na svícení benzin. Železničáři a vojáci jej vyměňovali za máslo a vejce.

Vznikl nový druh lidí - keťasi. Prodávali za neskutečné ceny s tisíciprocentním ziskem. Stříbrné a zlaté peníze dávno zmizely. Zůstaly bezcenné železné a papírové peníze. Bylo jich tolik, že i školní děti jich mívaly spousty. Pro nedostatek uhlí bylo zastaveno školní vyučování. Mládež zdivočela, kradla, žebrala, dopouštěla se podvodů a jiných nepřístojností.

Rok 1917

V lednu 1917 se konaly odvody těch, kteří byli dříve uznáni neschopnými. Četníci slídili po každém slově, které se vyslovilo proti vedení války. Zejména sokolské jednoty byly pod přísným dohledem a činovníci byli posíláni na frontu a do žalářů. Noviny psaly o situaci na frontě zkresleně. O porážkách se např. psávalo: "Naše pozice byly přechodně vyklizeny, naše vojska se odpoutala od nepřítele" ap.

Vojáci zdobili vagóny vlaků odjíždějících na ruskou frontu různými malbami a nápisy.: My té války nevyhrajeme nebo Direction Petrohrad, což znamenalo, že vojáci brzo odejdou do ruského zajetí. Na vagónech býval namalovaný oběšený císař Vilém nebo císař Karel s litrem v ruce. O podobné akce nebyla mezi vojáky nouze. Důstojníci. rodilí Rakušané s našimi vojáky nejezdili a rezervní důstojníci byli většinou naši lidé. Ti s mužstvem cítili a povyražení jim popřáli.

Potraviny se veřejně nesměly prodávat. Nekonaly se ani trhy. Do českých zemí se nastěhovali uprchlíci z Haliče, zejména Židé. Skupovali vše, nač přišli a vystupňovali ceny do závratné výše. Vše odváželi do Haliče nebo schovávali ve svých brlozích. Vojsko nemělo potraviny, zbraně, střelivo ani oděvy. Jídla bylo málo a špatné. Konzumovala se řepa a mrkev. Maso a chleba vojáci téměř neznali. Vysílený a hladový voják špatně bojuje. Celé jednotky našich vojáků se vzdávaly do zajetí a vstupovaly do našich legií na ruské, italské i francouzské frontě. Množila se dezerce a vojáci se z dovolených nevraceli k jednotkám. Utíkali do Chřibů a Hostýnských hor a vytvářeli tzv. zelené kádry. Měli vykopány podzemní skrýše. O této gardě si lid vybájil neuvěřitelné věci. Jejich počet vzrůstal do neskutečných tisíců.

Rok 1918

V roce 1918 byla situace v zásobování děsivá. Ve městech vznikaly hladové bouře. Již v únoru bylo nařízeno odevzdat zásoby na čtvrt roku dopředu, s tím, že jde o půjčku, která bude vrácena nákupem z Ukrajiny a Rumunska. Vznikl nový druh lidí- "keťasi "- váleční zbohatlíci, kteří prodávali za neskutečné ceny s tisíciprocentním ziskem.

Mládež zdivočela, kradla, žebrala a dopouštěla se podvodů a jiných nepřístojností.

Následkem nečistoty vzniklé nedostatkem mýdla, objevil se mezi lidem svrab , který působil drobnohledný živočich zkoška svrabová, žijící pod kůží. Rozšiřovala se chodbičkami od rukou po celém těle. Na napadených místech zéjména večer postižený pociťoval velké svědění. Lidé si pomáhali sirkovou mastí.

V červenci se rozšířila dosud neznámá nemoc "španělská chřipka". Zachvacovala především lidi ve věku od 20 - 30 let. Jejími příznaky byla horečka, bolesti hlavy, v kříži a ve všech údech. Člověk upadal do bezvědomí i na celý den. Účinný lék proti ní lékaři neznali. Brzy zasáhla celou Evropu. Onemocněly celé rodiny. Ve školách se neučilo. Mnoho případů končilo i smrtí. Nebylo lidí na sklizeň bramborů a cukrovky, která se dobývala ze zamrzlé země až do Vánoc.

Bída a hlad byla v armádě. Dezerce z armády se stala masovou a dezertéři posilovali zelené kádry žijící v roštínských a buchlovských lesích, v bunkrech pod zemí.

Po kapitulaci Turecka a Bulharska kapitulovalo v roce 1918 Německo i Rakousko. Rakousko se rozpadlo.

Světová válka si vyžádala statisíce lidských životů. Také obec Dřínov platila v ní tím nejcennějším, životy svých občanů:

Oběti I. světové války:
KONEČNÝ CYRIL *1884 +1914
SHROMÁŽDIL FRANTIŠEK *1887 +1914
MOTALÍK FRANTIŠEK *1883 +1915
NOVÁK JOSEF *1875 +1915
TRPÍK EDUARD *1872 +1915
ŘEZÁČ JAN *1872 +1915
HRABAL FRANTIŠEK *1894 +1915
SEBESTÍK JAN *1887 +1916
KLIMEK ALOIS *1886 +1916
VRÁNA FRANTIŠEK *1868 +1917
ŘEZÁČ FRANTIŠEK *1895 +1917
ŽIDLÍK ANTONÍN *1880 +1917
STAŇA ANTONÍN *1897 +1917
VYSKOČIL A. *1879 +1918
TRNĚNÝ A. *1870 +1918
NESVADBÍK JAROSLAV *1895 +1918
VRÁNA ŠTĚPÁN *1882 +1918
HRABAL JAKUB *1882 +1918
CHMELA FRANTIŠEK *1883 +1917

Všech devatenáct občanů Dřínova položilo své životy buď přímo na válečném poli nebo skonali po zranění ve vojenských nemocnicích. Těla mnohých jsou rozseta daleko od rodné obce v cizích, neznámých krajích. Mimo nich více než deset se vrátilo zmrzačeno.

Všichni jsou hrdinové - Oběti světové války - Proto vzpomínka na ně - Provázej nás po věčné časy